Česká republika a „prales“. Že vám toto spojení nejde příliš dohromady? Pak dovolte, abychom vám představili Boubínský prales, ojedinělou rezervaci uprostřed krásné a tajuplné Šumavy.
Zatímco dnes už jen těžko můžeme říci, že na mapě naší republiky existují „bílá místa“, kdysi dávno i na našem území rostl divoký, těžko prostupný prales, kam nevstoupila lidská noha. Jenže jak čas šel, krajina se měnila a přetvářela se k obrazu lidskému. Nezvladatelné, hluboké a neprostupné hvozdy ustupovaly člověku, a tak najít dnes přírodní oázu, která v nás bude vzbuzovat svým majestátným původem a charakterem úctu, je poměrně těžké. Není tedy divu, že dnes už takovéto ostrůvky nespoutanosti a přirozeného přírodního prostředí, která fungují jako unikátní muzea pod širým nebem, střežíme jako oko v hlavě. Jedním z nich je i Boubínský prales.
Vydejme se tedy do nitra Boubínského pralesa, který se rozkládá na území necelých sedmi set kilometrů čtverečních v okrese Prachatice v jižních Čechách. Prales leží na jihovýchodním úpatí hory Boubín, která měří 1362 metrů a na které se tyčí dřevěná rozhledna. Pokud si dáte tu práci a vystoupáte nahoru (rozhledna je vysoká jedenadvacet metrů, takže výstup zvládne i méně zdatný turista), tak odměnou vám bude krásný výhled po krajině. Při troše štěstí a za dobrého počasí dokonce můžete vidět i ostré alpské vrcholky. Neméně zajímavý je ovšem i výhled na Boubínský prales, který se již na první pohled výrazně odlišuje svým charakterem a svou podobou od okolních lesů.
Na hoře Boubín stával již od 70. let 20. století dřevěný triangl. Nová rozhledna se tu začala budovat v roce 2004 a byla dokončena o rok později. Boubínská rozhledna drží jeden zajímavý primát: jde totiž o nejvýše položenou rozhlednu v České republice. Boubín je přístupný z několika míst, takže je na vás, jakou turistickou trasu si vyberete a jak se nahoru dostanete.
Jako národní přírodní rezervace byla tato svérázná a osobitá krajina v okolí Boubínu vyhlášena v roce 1858 a patří k nejstarším lesním rezervacím v Evropě. Pro upřesnění dodejme, že i když neleží v Šumavském národním parku, patří přesto k vyhledávaným turistickým cílům. Naprostou raritou byl svého času takzvaný „Král smrků“, tedy mohutný smrk ztepilý, jehož věk odborníci odhadli na 440 let – těžko říci, jak dlouho by ještě rostl, kdyby ho v roce 1978 nezničila vichřice. Vysoký byl 57 metrů a v průměru měl cca 160 cm. Boubínský prales patřil již v minulých desetiletích k velice vyhledávaným a oblíbeným turistickým cílům, což se neblaze podepsalo na stavu přírody. Nejexponovanějším místem bylo zejména okolí hory Boubín.
Boubínský prales je sice stále v hledáčku mnoha milovníků přírodních krás, nicméně v jeho okolí je tolik zajímavostí, že naplánovat sem výlet jen na jeden den by byla věčná škoda. Ať už se vydáte od Boubínského pralesa jakýmkoli směrem, lze bez nadsázky říci, že všude narazíte na zajímavé přírodní úkazy, zříceniny, zapomenuté sklárny, kapličky, muzea, kostely, zámky nebo malebné scenérie, které sice možná v mnoha případech nejsou na první pohled ničím extra výjimečné, přesto vás však chytí za srdce – a nepustí. Kdo si tuto oblast zamiluje, bude se sem rád vracet. Šumavské i o něco vzdálenější hvozdy se svými smrky – velikány, z nichž mnohé se tyčí k nebi již 400 let, vám učarují.
Zrovna tak jako třeba tiché, poklidné Boubínské jezírko nedaleko přírodní rezervace Boubínský prales, odkud vede stejnojmenná naučná stezka. Na této stezce, dlouhé necelé čtyři kilometry, najdete osm zastávkových míst, přičemž výchozí místo je zároveň místem cílovým, neboť dojdete opět k jezírku. Informační cedule vám poskytnou nejdůležitější a také nejzajímavější přehled toho, co byste o této vzácné lokalitě měli vědět.
Boubínské jezírko už také něco pamatuje, vždyť bylo vybudované jako umělá vodní nádrž na Kaplickém potoce v roce 1836 a ještě v roce 1957 sloužilo jako zásobárna vody pro plavební kanál. Po vodě se totiž sváželo dřevo do nedaleké sklárny.
Kus přírody mezi horou Boubín a samotným pralesem někteří vyznavači klasické krásy mohou považovat za nejzajímavější. Jiní zase nedají dopustit na samotný prales, který má své nezaměnitelné kouzlo. Nutno však dodat, že jde o prales evropský, tedy umírněný, takže nečekejte žádnou exotiku, kterou znáte z televizních dokumentů, byli byste zklamáni. Rostou tu především smrky, jedle, jilmy a buk. Liány, pestrobarevné papoušky a orchideje tu samozřejmě nenajdete, neznamená to ale, že by v pralese netepal život. Opak je pravdou, žijí tu desítky živočišných druhů, kam patří například různí dravci, veverky, netopýři a drobní hlodavci.
Kdo má rád pořádek, tak toho asi pohled na tuto část přírody vyvede lehce z míry: les, přesněji řečeno prales, byl ponechán napospas svému osudu, takže tu leží vyvrácené, neuspořádané stromy, z bachratých letitých pařezů vyrůstají pružné mladé stromky, nad zemí se téměř vznášejí obnažené kořeny jehličnanů, v dáli zahlédnete ostrůvky fialových, žlutavých či bílých kvítků, které se šťavnatě zeleným mechem vytvářejí zajímavý kontrast. Je to místo sice neupravené, zato však ojedinělé a tajuplné. Vždyť prales je v naší fantazii často ještě z dob dětství díky pohádkám spojen s vílami, skřítky a také s představou, že v něm zabloudíme a nenajdeme cestu zpátky. Nebojte, pro Boubínský prales to neplatí!
Ačkoli je Boubínský prales známým pojmem, byla by škoda nenavštívit i další zajímavosti v blízkém okolí. Výhodou této lokality je, že nemusíte chodit nikam daleko. Pokud přijdete pralesům „na chuť“, rozhodně se běžte podívat do nedalekého Milešického pralesa. Tato rezervace se rozkládá necelé tři kilometry od pralesa Boubínského a z drtivé většiny tu opět najdete „divočinu“, tedy především vyvrácené stromy, neprostupné mlází, ztrouchnivělé pařezy. Nejčastěji rostoucím stromem je smrk.
Kdo si potrpí na výstupy, případně pěkné výhledy po okolí, rozhodně nebude ani v této lokalitě strádat. Hora Bobík měří 1263 metrů a je z Boubínského pralesa, vzdáleného necelých osm kilometrů, lehce dostupná. Pro zajímavost uveďme, že leží uprostřed rozsáhlé jelení obory. Pokud byste se naopak dívali na horu Bobík z dostatečné vzdálenosti, spolu s Boubínem tvoří charakteristické panorama. Nemůžete si je s ničím splést.
Také Alpská vyhlídka, jak již sám název napovídá, je místem, kde se za mimořádně dobrého počasí můžete pokochat výhledem na Alpy. I když se ale nepoštěstí, je to hezké místo, kam se můžete, když budete opatrní, vydat i v zimě.
Chalupská slať, to jsou rašeliniště mezi obcemi Borová Lada a Nový Svět. Od Boubínského pralesa je slať vzdálená necelých devět kilometrů. Roste zde řada mimořádných a proto také chráněných rostlin. Pokud hledáte místo, kde pořídit hezké a zajímavé fotografie, jděte se podívat právě sem, rozhodně nebudete zklamáni! Zejména tmavé jezírko s načechranými a nepravidelnými ostrůvky uprostřed vám bude náležitou odměnou. Ministezka, po které se můžete pohybovat, není příliš dlouhá, neměří ani půl kilometru. Chůzi vám umožní pohodlný a bezpečný poválkový chodník.
Místem, které rovněž stojí za to navštívit, je pramen Vltavy. V okolí tenkého, nenápadného pramínku roste tolik zajímavých a vzácných rostlin, že zde byla vyhlášena přírodní rezervace. Je zajímavé uvědomit si, že právě zde vyvěrá pramen řeky, jejíž tok je nejdelší v České republice.
Milovníci historie mohou navštívit nedaleké zámky či tvrze. Nabízí se například výlet na zámek ve Vimperku, ke zřícenině hradu Hus či hradu Kunžvart.
Vimperský zámek byl založen ve 2. polovině 13. století a byl to původně hrad. Vypíná se na ostrohu nad údolím říčky Volyňky, kterým kdysi dávno vedla obchodní Zlatá stezka až do Bavor. V 15. století se hrad dočkal opevnění, v 16. století byl pak přestavěn v renesančním slohu, o dvě století později ho poškodil ničivý požár. Šlechtici z rodu Schwarzenbergů mu dodali lesk a slávu v polovině 18. století. Další obnovy se zámek dočkal po druhém pustošivém požáru, který ho zachvátil v roce 1857. Dnes je v zámku Městské muzeum, které nabízí návštěvníkům pohled na zajímavé exponáty.
O Vimperském zámku jste možná na hodinách zeměpisu příliš detailních informací neslyšeli, o Mistru Janu Husovi však díky dějepisu stoprocentně víte, že se narodil v Husinci v Jižních Čechách. Husinec je od Boubínského pralesa vzdálený přibližně 17 kilometrů. Do rodného městečka této významné postavy nejen evropských, ale také světových dějin, se dostanete nejenom autem, ale v případě potřeby vás sem zaveze i autobus. Husův domek se stal majetkem státu po druhé světové válce, do té doby patřil Československé obci sokolské, a dnes je v něm stálá expozice.
A když už jsme u dopravních prostředků, pak vězte, že i tato část Šumavy nabízí milovníkům cykloturistiky zajímavé okruhy, které se liší nejenom svou délkou, ale také náročností trasy. Okruhy jsou dobře značeny a uspokojí jak zdatné sportovce, tak také rekreační cyklisty, kteří nechtějí „polykat kilometry“, ale užít si ze sedla svého bicyklu pěknou podívanou na tuto část jižních Čech.